Závislost na ,,lásce"
Zamilovanost je jednou z nejintenzivnějších emocí, kterou může člověk zažívat. Je spojená s pocitem štěstí, euforie a vzrušení, které mohou být velmi silné a působit jako droga. Není tedy divu, že někteří lidé mohou vyvinout závislost na zamilovanosti, stejně jako na jiných látkách či činnostech.
Zamilovanost může být považována za závislost, protože člověk, který je zamilovaný, může prožívat podobné symptomy jako při jiných závislostech – například nutkavou potřebu být s partnerem, neustálé myšlenky a představy o něm, ztrátu zájmu o ostatní aktivity či sociální vztahy a pocity úzkosti a nepokoj. Člověk začne klást partnera do centra svého života a jeho štěstí a pohoda závisí na tom, jak se partner k němu chová.
Taková závislost na zamilovanosti může být nebezpečná, zejména pokud je nevyvážená a nekontrolovaná. Člověk může zanedbávat svoje závazky a povinnosti, izolovat se od svého okolí a ztratit schopnost racionálně uvažovat. Navíc zamilovanost může být vnímána jako základ pro manipulaci a nedostatečně zdravé partnerské vztahy.
Někteří potřebují být stále zamilovaní a nikdy ve vztahu nepokročí dál. Jak to poznat?
1.fáze: Zpočátku, když se snaží upoutat druhého člověka, tak se chovají k novému protějšku velmi galantně a překračují své vlastní hranice jen proto, aby ho získali. Zajímají se o něho, chválí ho, jsou schopni pro vás někam dojet i 100km i když si to nemohou dovolit, dokážou kvůli vám zrušit práci, jen aby byli s vámi, nosí různé dárečky, dělají překvapení a někdy i megalomanská gesta - například vám zašle puget růží do zaměstnání, aby to každý viděl. Jeho chování bývá někdy až teatrální, extrémně úslužné a zde je dobré zpozornit a dát si otázku: ,,Proč to dělá, co ode mě potřebuje"?
2.fáze:Když vás získá, tak zpočátku vše vypadá, jako když je vše sluncem zalité. Závislý dostává do sebe určitou dávku hormonu,, zamilovanosti "(fynylethylamin), tento hormon vylučuje lidský organismus při zamilovaní a je podobný pervitinu. Jakmile jeho hladina za několik měsíců klesne, dojde k pocitu prázdnoty, podrážděnosti, neboť závislá osoba začne mít abstinenční příznaky a potřebuje zvýšit dávku. Tu ale od svého partnera už nedostane.
3.faze: Obviňování partnera, vyčítání mu, že se změnil, že se nechová dle jeho představ. Obviňuje ho z toho, že nedostává to, po čem touží. Může dojít k urážení partnera například věty typu: ,, používej to, co máš na krku", shazování, někdy dochází i k domácímu násilí, nebo k teatrálním scénám, vyhrožování napadením, pokusem o sebevraždu. Ten krásný pocit, který zmizel, byla chemie v jeho těle, nemělo to nic společného s partnerem. Začne hledat například chyby na partnerovi a vymýšlí různé záminky, jak se rozejít. Tito jedinci mají tendence vše házet na partnera : Například může partnerce začít vsugerovávat, že se jí líbí jiný muž a vyhledávat situace tak, aby mohl partnerku obvinit z toho, že touží po jiném muži. Nechce cítit odpovědnost za svůj problém, potřebuje získat viníka.
4.faze: Rozchod - většinou docílí toho, že to ukončí sám partner, který už to psychicky nezvládá. Nebo to ukončí závislý, takovým způsobem, že je to z jeho pohledu vinou partnera. Cítí se jako oběť a i se tak reprezentuje. Začne opět oslovovat nové potenciální partnery v okolí a reprezentuje se jako oběť. Často vysvětluje svému okolí, že partner ho zradil, moc mu ublížil a on dělal vše nejlépe, jak mohl. Pokud druhá osoba není dostatečně zkušená, chytne se na jeho manipulaci a zopakuje se stejný scénář (flirt, předvádění, obrovská euforie ze zamilovanosti, po vyprchání hormonů obviňování partnera a hledání nového partnera).
Jak na to správně reagovat?
Tito lidé jsou v hloubce duše ranění a hledají v okolí náplast na svou vnitřní bolest. Jejich problém bych připodobnila k alkoholikovi, který vám slibuje to, po čem toužíte jen proto, aby získal pro sebe něco, co mu dočasně zakryje jeho zranění. U alkoholika je to alkohol, u závislého na lásce je to další nový objekt - žena/muž, kterému závislý pěje ódy, jak je úžasný, slouží mu, předvádí se, aby jej získal. Tito lidé potřebují manipulovat s druhými, aby získali náplast na své poranění a chybí jim duševní zralost.
doporučuji:
- projev empatie k závislému člověku, ale zároveň, držet si zdravý odstup od něho - být k němu vřelý, ale nikdy se nechat stáhnout do jejich manipulace ( jakmile se necháte zmanipulovat, ubližujete jak sobě, tak jemu, on v tu chvíli nemá možnost uzdravovat svou závislost).
- šetrně ho lze konfrontovat s jeho manipulací, zkuste mu dát najevo, že ho neodsuzujete, můžete mu vyjádřit starost o něho - se soucitem mu můžete nabídnout pomoc (například doporučení na nějakého odborníka)
- šetrně se vymezte, v konverzaci je potřeba mu dát jemně najevo, že má problém ( pokud budeme dělat, jako, že se nic neděje, přiživujeme jeho problém, jestliže se vymezíme proti jeho manipulaci, pomáháme mu v tom, aby si problém uvědomil.
- nebrat vážně, pokud vám bude říkat po krátké době, že vás miluje ( lze na to říct, že se může jednat o dočasnou emoci v něm, která s láskou nemusí mít nic společného, vyzvat ho, aby to nechal plynout a pozoroval to, protože ono to za několik týdnů přejde a zjistí, že totéž cítí zas k jinému člověku).
- neočekávejte, že z toho může být krásný vztah. Pokud se rozhodnete pro vztah s takovým člověkem, tak on si musí být vědom svého problému a být ochoten na sobě pracovat. Pokud si není vědom svého problému, je velká pravděpodobnost, že za pár měsíců, roků bude hledat nový objekt.
- pokud máte v okolí někoho takového, kdo o vás usiluje, neustále mu dávejte jemně, empaticky hranice a nedělejte nic proti své vůli (můžete mu pomoct tím, že mu půjdete příkladem, například mu ukážete svou sebelásku, že respektujte sebe a své pocity a neuděláte něco, co on si zrovna teď přeje).
Člověk, který trpí závislostí na zamilování často bere své partnery jako kusy, jako objekty své potřeby, nikoli jako osoby, které miluje. Závislý člověk má veliký problém sám se sebou a často neumí mít upřímně rád, jeho zájem se točí kolem jeho potřeb. Pokud mu dáte to, co potřebuje, působí, že je šťastný, ale tento pocit velmi rychle vymizí a vy zas musíte vymýšlet něco nového. Je to velmi vyčerpávající a partner se nikdy nezavděčí. Závislý není schopen ve vztahu fungovat jako opora, nebo rovnocenný partner. Často mívá nějaká traumata z dětství, nebo nevyřešený vztah s rodiči. Při vývoji nedošlo k tomu, aby se daná osoba naučila opírat sama o sebe a hledá tak oporu v okolí. Aby získala dočasnou oporu, tak musí manipulovat a představovat nejrůznější hry, aby získala svůj objekt.
Závislý člověk je schopen svého partnera vyměnit ze dne na den a vrhnout se do nového vztahu. Pokud je člověk schopen opustit někoho ze zde na den, nemohlo se nikdy jednat o lásku. Když se rozejdou dva lidé, kteří se mají rádi, nedovedou si najít hned nového partnera, potřebují čas na truchlení a vyrovnání se se ztrátou milovaného člověka. Proto závislý člověk potřebuje spíše pomoc od okolí v podobě přátelského nastavení zdravých hranic, než partnerský vztah, který je pak spíše břemenem a utrpením.
Autor článku: Mgr. Petra Jonášová, DiS.