Závislé vztahy

V poslední době se objevuje spousta párů, kteří žijí v závislém vztahu. V závislém vztahu partneři na sobě lpí, vzájemně se potřebují a nedokáží ve svém životě fungovat každá sám za sebe.

Závislý vztah většinou vzniká mezi dvěma nestabilními lidmi, kteří jsou vnitřně nejistí. Opírají jeden o druhého a potřebují se. Většinou si v běžném životě nevěří a trpí různými strachy a je pro ně obtížné řešit nekomfortní životní situace. Nestabilní jedinec, který si nevěří, si většinou najde partnera nikoli z důvodu, že touží být s druhým člověkem, protože mu je s ním dobře, ale proto, že mu něco v životě schází, někoho potřebuje.

Časté motivy jsou:

• strach ze samoty
• obavy z řešení obtížných situací - ,,partner bude za mě bojovat, vše zařídí "
• sociální fobie - ,,partner za mě vyřeší sociální interakce"
• nízké sebevědomí - ,,mohu se za partnera schovat "

V závislém vztahu se někdy jeden z partnerů stává náhražkou rodiče a druhý partner je v roli dítěte. Jeden z partnerů bývá dominantní ,,rodič" a druhý submisivní ,,dítě". Tyto vztahy mívají své kořeny už v dětství. Proto nejprve částečně nahlédneme do dětství:

KOŘENY V DĚTSTVÍ

Lidé, kteří mají sklony k závislým vztahům, neměli často ve svých rodičích přílišnou oporu. Dítěti se nedostával dostatek bezpečí, cit a bezpodmínečné přijetí (mohlo docházet ke kritizování, srážení sebevědomí, nerespektování apod.). Nebo právě naopak, dítě má přehnaně intenzivní vazbu se svým rodičem (často se může jednat o úzkostného rodiče, který má přehnané obavy o dítě, rodič může být psychicky závislý na dítěti a používá dítě k uspokojení svých potřeb). 

Na venek se to může jevit jako láska, ale nejedná se o lásku, nýbrž o závislost, či potřebu. Rodič nechce například dítě pouštět ven s vrstevníky se slovy: ,,nechoď nikam, nebo budu smutná",,. Pokud dítě touží být s kamarády, rodič to vnímá jako zradu a dochází k citovému vydírání. ,,Kvůli tobě mi je teď zle", ,,pokud odejdeš, dostanu infarkt". Dítě začne mít strach o fyzické a psychické zdraví svého rodiče, začne rodiče dávat na první místo a trpí častými obavami o rodiče. Později začne dělat a říkat vše, tak jak si přeje rodič, aby se vyhnulo konfliktu a psychickému nátlaku. Potomek se tak stane sluhou svého rodiče. Je pod neustálým tlakem a vydíráním. Pokud dítě dává rodiči, to co rodič potřebuje, rodič je spokojený a odměňuje jej například tím, že ho chválí, dává mu náklonnost a rodič je tak spokojený. Jakmile dítě chce něco jiného, než rodič, tak je ze strany rodiče zle. Takto dochází k naprogramování v dětství, kdy dojde k tomu, že podřizovat se a dělat to, co chtějí druzí je ,,normální" a často si nepřipustíme, že by se dalo žít jiným způsobem. Většinou se jedná o rodiče, který vychovává dítě bez partnera a dělá si z dítěte partnera, nebo to bývá v případech, kdy nefunguje partnerský vztah a dojde k tomu, že se rodič fixuje na dítě. 

NAVAZOVÁNÍ PARTNERSKÝCH VZTAHŮ

V průběhu života začne člověk navazovat podobné vztahy a často si nachází partnera, kterému začneme sloužit, přizpůsobovat se dle jeho představ. Do terapie se často dostávají, protože jsou vyčerpaní a nevědí z čeho. Jejich vzorce chování jsou do nich tak vryté, že si neuvědomují, že žijí v toxickém vztahu. Může to vést k rozvoji deprese. Je těžké z toho vystoupit, neboť došlo v dětství k vypěstování závislosti na druhých lidech. Nedojde tak ke zdravém vývoji a bezpečnému attachmentu, při kterém by dítě mělo zkoumat svět, přirozeně se vzdalovat od matky a zas bezpečně přibližovat, zkoumat lidi a svět podle svých představ. Dítě si při zdravém vývoji tak buduje intuici, která každému člověku slouží jako kompas a dále si tím vytváří obranné mechanismy.

Pokud k tomuto procesu nedojde, dítě je neustále v blízkosti rodičů, nevybuduje si zdravou sebedůvěru, je nejisté, bojí se učit se nové věci, poznávat další osoby a může začít trpět úzkostmi. Přirovnala bych to ke ztrátě navigačního systému. Nezvládá naslouchat své intuici, svým potřebám, protože se učí uspokojovat potřeby druhých lidí a dle toho je hodnoceno, trestáno a chváleno.

PARTNERSKÉ VZTAHY

V dospělosti si často nachází partnerské vztahy, které bývají založeny na stejném principu, protože se neumí jinak vztahovat ke světu. Ve vztazích je pak člověk nešťastný a buď se příliš podřizuje, nebo je naopak dominantní, aby držel ve strachu partnera, jako prevenci před případným opuštěním. Tyto vztahy mohou být plné bolesti. Často dochází ke:

• kontrolování partnera
• podezírání, zda někoho nemá
• vyvolávání hádek
• porovnáváním se s druhými lidmi
• potřebám partnerovi srážet sebedůvěru

Závislý člověk si nevěří, trpí různými psychickými obtíži, neboť má obavy z okolního světa. Často má strach řešit různé obtížné situace, má strach říkat lidem věci narovinu, aby je náhodou nepopudili proti sobě, snaží se být s každým za dobře a každému vyjít vstříc. Partnerské vztahy závislých lidí bývají plné nátlaků, napětí, vyčítání, obviňování a kritiky. Například ženy často vyčítají mužům, že pro ně neudělali to, či ono. Nepřebírají zodpovědnost sami za sebe a jsou v roli oběti, či dítěte, které čeká, až partner uspokojí jejich potřeby. Radost přichází v případě, že partner uspokojil jejich očekávání, pokud jej neuspokojí, dochází například k:

• obviňování partnera 
• vyčítání
• srážení sebevědomí
• porovnávání partnera s jinými muži, či ženami

Jak se vymanit ze závislých vztahů?

Kognitivně behavioralní terapie by Vám poradila metodu systematickou desenzibilizaci. Máte-li strach z nových věcí a raději zůstáváte v něčem, v čem vám není dobře jen ze strachu, že to nezvládnete, tak je dobré začít se vystavovat novým věcem. Pokud po něčem toužíte a máte strach z toho se do toho pustit, tak lidem často pomáhá vystupovat z komfortní zóny a překonávat se. Díky tomu se Vám začne zvyšovat odolnost a sebedůvěra. Dokážete sami sobě, že když chcete, tak dokážete různé věci a nepotřebujete k tomu být závislí na svém partnerovi. Tím trénujete svou odolnost, vystavujete se mimo komfortní zónu a překonáváte sami sebe. Dokazujete si tak, že to dokážete i Vy. Zároveň je klíčové si v závislém vztahu uvědomit, že nemáte zapotřebí někomu sloužit, je potřeba si uvědomovat vlastní sebehodnotu a dovolit si nebýt dokonalí, být sami sebou. Může se však jednat o dlouhodobý proces a výsledky mohou přijít až za delší dobu. Důležitým krokem je uvědomit si, že žijete ve vztahu, který je toxický. Zpočátku stačí si to jen uvědomovat, časem se naučíte i jinak reagovat.  Při Vaší změně může začít docházet k nátlaku ze strany partnera, neboť byl zvyklý, že mu sloužíte. Partner na Vás může vyvíjet tlak, citově Vás vydírat, nebo Vás začne srážet ještě více, aby Vás dostal do submisivní pozice a vše bylo jako dříve. Pokud se jedná o partnera, který Vás má rád, uvědomí si své jednání a bude mít potřebu něco změnit - s takovýmto partnerem je možné spolupracovat a narovnat vztah. V opačném případě to není možné a je lepší ,,vzít nohy na ramena". Při psychickém nátlaku je dobré mít někoho, komu na Vás záleží a s kým to můžete sdílet. Někdo, kdo Vás bezpodmínečně přijímá . Může to být opět dobrý kamarád, nebo psychoterapeut. Někdo, kdo je rád, když Vy jste šťastní, nikoli někdo, kdo Vás odměňuje za to, že mu sloužíte i přesto, že jste vyčerpaní.

Autor článku: Petra Jonášová