Jak získat svou intuici zpět po prožití manipulativní výchovy?

Manipulativní výchova a nesvoboda, jak se znova nadechnout

Jak to vypadá, když funguje naše intuice

Každý to máme v sobě, je to naše vnitřní přirozenost. Děti jsou touto výbavou vybaveny už od samého začátku. Vyznačuje se to spontánností, radostí ze života, intuicí, vnímavostí, umějí vnímat, jaké chování je jim příjemné, jaké ne a umí na to bezprostředně reagovat. Dovedou říct ne. Přirozeně se smějí, pláčou, bývají kreativní, mají bujnou fantazii a zajímavé představy. Žijí teď a tady bezstarostně. Neřeší, jak vypadají, zda jim to sluší, co si ostatní o nich říkají.

Dále jsou také bezprostřední, je v nich divokost, nespoutanost. Je to něco přirozeného, co je v každém z nás. V každém dítěti je čisté božství, něco, co může být inspirací pro nás dospělé. Postupem času však tohle božství někteří lidé ztrácejí.

Psychoanalytička Clarissa Pinkola Estés, ve své knize Ženy, které běhaly s vlky, pro intuici používá metaforu krásné ženy, kterou přirovnává k čisté řece, jenž se projevuje štědrostí, tvořivostí, plodností. Tato žena tvoří a čerpá ze svého těla – řeky života. Je chudá, nesmírně krásná, ale bohatá duší a duchem. Když však dojde ke kontaminaci této čisté přírodní řeky, v podobě zamezení tvůrčího života, který nedostal prostor (což může být například manipulativní výchova, bití, ponižování, zrada apod.), dojde k otravě této řeky a celkové deformaci tohoto pestrého života. Člověk tak přestává čerpat ze své řeky, tento čistý pramen je znečištěn, nebo postupně vysychá. Někdy pak mají lidé tendenci čerpat z řeky, někoho jiného, neboť jejich ,,pramen je vyschlý".

Jak dochází ke ztrátě intuice

Může to být příliš nerespektující, direktivní výchovou – zákazy, příkazy, jaké by dítě mělo být, extrémní přísnost.

Dítě rozhodně potřebuje mantinely, potřebuje cítit, že má stabilního rodiče, to je v pořádku. Zde se však hovoří o nezdravém překračování hranic malého dítěte a nedávání prostoru pro vyjádření samo sebe a popírání pocitů dítěte.

Malé dítě například bude mít nějaké potřeby:

Dítě: ,,Já mám hlad." Rodič: ,, nemáš, už jsi jedl"

Dítě: ,,je mi teplo" rodič: není ti teplo, je zima, budeš také teple oblečen jako já ".

Jedná se o popírání pocitů dítěte, rodič, nebo okolí mu vnucuje ty své. Dítě tak časem přestává věřit svým pocitům a začíná se opírat o to, co říká druhý. Tento stav přirovnávám k tomu, jako když ztratíte svůj vnitřní kompas.

Někdy to může být nadávání, ponižování dětí, nebo i časté bití (například za známky apod.).

Pokud dítě není dostatečně vzdorovité, silné, přestává věřit samo sobě a začne časem potřebovat své okolí. Stává se pro něho důležité to, jak ho okolí vidí, co si myslí a dle toho jedná, aby bylo odměněno a přijímáno. Zároveň pokud tento typ výchovy pokračuje dál, dítě časem přestává vnímat signály svého těla. Často dochází k velkému chaosu v životě, tento člověk pak například nevnímá, co mu chutná, neví, jak se obléknout, neodhadne, kdy si potřebuje odpočinout. Pouze si to myslí, neboť má naučené od okolí, jak má vypadat, co mu má chutnat, jak se má obléknout, jak se má chovat, s kým se má kamarádit (,,budeš sedět v lavici s Vlastičkou, protože tatínek s maminkou jsou lékaři – to se nám může hodit)".

Jak mohu na sobě poznat ztrátu sebe?

Postupem pod tíhou všech těchto příkazů, zákazů, popírání vlastních pocitů se z člověka ztrácí jeho přirozenost, intuice a stává se z jedince ,,loutka". Člověk pak i v dospělosti vykonává věci, které vyžaduje okolí, bez toho, aniž by se zamyslel, zda je to správně, či není, nebo zda to chce on sám, nebo nechce.

Manžel: ,,Natřu plot, abych měl od ní klid"

Manželka: ,,Napeču, navařím, i když jsem unavená, ať není hádka".

Časem začne být tento člověk i závislí na svém okolí, tím, že nezvládá využívat svou intuici, své potenciály, tak si vždy k sobě hledá někoho silného, kdo mu bude určovat směr života. Může to být opět dominantní partner, nebo dominantní, manipulativní zaměstnavatel, parta, které někdo ,, šéfuje ", nebo i sekta. Dominantního vůdce můžeme najít kdekoliv, v kterémkoli kolektivu od rodiny, zaměstnavatele až po sektu. Princip je však stejný.

Pokud se přizpůsobujeme, děláme, něco, co ,,musíme" a děláme to proto, že to vyžaduje naše okolí, tak se časem můžete cítit unavení, člověk má potřebu často spát, ležet v posteli, dále přichází o svou kreativitu, zároveň jedinec přichází o tvůrčí myšlení, neboť ho v rámci závislosti na okolí přestává používat (,,direktivní maminka, babička apod. vědí přece nejlépe, jak mají jejich děti žít, co budou dělat, jaké zaměstnání budou mít, kdo se stane jejich partnerem, kam se mají posadit atd".)

Tím však člověk přichází o radost ze života, chuť žít. Tady se pak začínají objevovat deprese, úzkosti, závislosti, pocity prázdnoty apod.

V dospělosti se pak takový člověk potřebuje často ptát na názory ,,vůdce", například dominantní maminky, neboť je už tak nesoběstačný, závislý a submisivní, že už přestává mít své názory. Potřebuje potvrzení od okolí, zda to co dělá je správně, či ne.

Například výše uvedené úzkosti, se objevují z důvodu, že člověk nedůvěřuje sám sobě a opírá se o okolí, celkově si není jistý sám se sebou a vznikají strachy z běžných věcí a v neposlední řadě vznikají i trémy – neboť jedinec, který se nechává ovládat manipulátorem potřebuje sebepotvrzení od okolí, není si se sebou jistý a je pro něho důležité, jak působí na okolí, mívá například obavy z toho, zda ho okolí přijme.

,,Nezáleží na tom, zda je manipulátor na vás ,,zlý", nebo milý, tak že máte ustláno na růžích. Princip je stejný."

Jak z toho ven?

• Důležité je si uvědomit, kdo, či co Vás ovládá
• Učit se vymezit se a bránit hranice (představte si, že vy jste stát, který musíte chránit, aby do něj nevpadly nezvaní hosté, kteří se rozhodli zabrat vaše území).
• Zkoumejte sami sebe, co vám vyhovuje, co se vám líbí, objevujte sami sebe

Zkuste si vybavit, kdy jste naposledy tyto stavy pocítily, kdy jste se cítili svobodní, spontánní, ve své kůži? Kdy jste si na nic nehráli a nepotřebovali se zalíbit okolí? Kdy jste měli radost ze života, smáli se od srdce, měli radost z toho, že jen tak jste a měli potřebu něco tvořit?

Určitě tyto stavy v sobě každý známe, je dobré si to připomenout, aby jste si uvědomili, že to v sobě už máte a víte, kam se vrátit.

Položte si otázku, co by jste chtěli, po čem toužíte. Co vám chybí? Co Vám překáží, v tom, aby jste dosáhli vytouženého cíle?

Je důležité, naučit se nepotřebovat v životě ,,vůdce", manipulátora, ale učit se spoléhat sami na sebe. Učit se utvářet si své názory. Naučit se nepotřebovat okolí, být s ním rádi, ale nepotřebovat - to je veliký rozdíl. Pokud potřebujeme vůdce, tak jsme slabí a jsme dobré kořisti pro manipulátory. Oni přesně tento typ lidí potřebují. Vyrovnaný člověk jim dá okamžitě stopku.

Pokud jste v zajetí manipulativní rodiny, či partnera, je těžké z toho vystoupit, v těchto případech může pomoct dobrý kamarád, skupinová, nebo individuální terapie, kde se můžete dočasně opřít o někoho, kdo vás provede těžkými situacemi. Terapeut vám může pomoct začít si znova věřit, dá vám prostor pro své názory, tak aby, jste opět mohli dorůst v sebevědomého člověka. Vzepřít se manipulátorovi může být hodně těžké. Často pomáhá, když manipulátorovi ukážete, že v tom nejste sami, že jsou kolem vás lidé, kteří vás podporují, to manipulátory znejišťuje, neboť oni potřebují mít svou kořist pod kontrolou a beze svědků.

Zkoušejte různé situace, dovednosti, aby, jste lépe poznali sami sebe. Pomáhá vystavovat se věcem, kterých se bojíte, tím posílíte své sebevědomí a zjistíte, že se nepotřebujete opírat o silného člověka, že to dokážete vy sami. Tím seberete diktátorovi vítr z plachet, neboť on potřebuje, aby, jste na něm byli závislí a potřebovali ho. Je dobré se v životě zastavovat a klást si otázky, jsem opravdu šťastný/á? Opravdu mi vyhovuje můj život? Pokud jste v manipulativním vztahu, tak je dobré si to nejdříve uvědomit a potom si uvědomit svá práva a jak by měl vypadat zdravý vztah. Zdravý vztah spočívá v tom, že vás druhý přijímá s vašimi klady i zápory, nemá na vás nároky, očekávání, neboť se jedná o člověka, který stojí na svých nohou a není na vás závislý, proto vás nepotřebuje manipulovat. Ve zdravém vztahu se cítíte svobodní, nemáte v něm pocit, že něco musíte, aby se na vás někdo třeba nezlobil, nebo vám nevyčítal, že je na tom teď špatně, neboť neděláte, co on zrovna teď potřebuje.

Benefity, které nám to přinese

Každý z nás má v sobě sebeozdravný systém, pokud jsme napojeni na náš ,,navigační" systém, tak cítíme, co potřebujeme a co nám škodí a děláme to, co nám prospívá. Pokud jsme v souladu se sebou, tak se mohou vyřešit i naše některé zdravotní a psychické obtíže. Pokud jsme naši navigaci ztratili v důsledku toho, že neděláme to, co cítíme a posloucháme rozkazy druhých, můžeme mít zdravotní i psychické potíže. Neboť jsme v rozporu sami se sebou a v těle je neustálý stres, při kterém se například zvyšuje hladina kortizolu, která může způsobovat třeba časté záněty, neboť naše tělo se snaží bránit, pokud to neděláme my sami a nezastaneme se sami sebe. Ne nadarmo se říká, že tělo je kompas duše.

Svým klientům to připodobňuji ke zkoušení bot v obchodě. Pouze vy sami dobře víte, zda vás bota někde tlačí, řeže, nebo vám v ní noha ,,plave", či vám bota dokonale sedla. Tohle víte pouze vy sami, i kdyby tam s vámi byla další osoba, která vám bude říkat, tyhle boty si kup, protože mě by se na tobě líbily, tak vy jste ten, kdo ví, zda vám boty sedí, či ne. A pouze vy rozhodujete, zda poslechnete sebe, nebo okolí. Takhle je to celkově v životě. Pouze vy jste tím nejlepším odborníkem sami na sebe, pokud však funguje vaše intuice. Pokud se člověk opět snaží najít cestu k sám sobě, začne přicházet energie, elán a chuť do života, tvůrčí myšlení, schopnost se rozhodovat sám za sebe, beze rad od okolí, nové nápady neboť si uvědomujete, že kormidlo držíte vy a vy jste ten, kdo řídí svou loď a rozhoduje, kam budete plout.