Je pláč opravdu zdravý a očistný? Máme se stydět, když se snadno rozpláčeme, nebo je to spíše výhra?
Emoce, které člověk má, ať je to vztek, smutek, pláč, radost apod., je potřeba snažit se ventilovat ven ze sebe, aby v něm nezůstávaly. Pláč doporučuji ventilovat a nepotlačovat v sobě, neboť je to léčivý proces, při kterém ze sebe lidé mohou uvolnit nahromaděné napětí a zažít ozdravný pocit úlevy. Zároveň se díky pláči můžeme dostat blíže sami k sobě, ke svému nitru.
Někdo může být vychováván k tomu, nebo získá vnitřní přesvědčení, že pláč je projevem slabosti a že plakat by se nemělo. Díky tomu v sobě uzamyká emoce, které si časem s člověkem dělají, co chtějí a daná osoba je nemá pod kontrolou, neboť vytrysknou na povrch zrovna, když to nečeká a je to pak nepříjemná situace. Je potřeba si tyto emoce dovolit, díky tomu je má člověk pod kontrolou a mohou se uzdravit, jakmile je lidé potlačují, emoce pak řídí člověka.
K tomu, abychom získali jakékoliv emoce pod kontrolu, musíme je přijmout, jako naši součást, ať se nám na sobě líbí či ne. Teprve pak se mohou uzdravit a my je můžeme ovládat. Pláč může být i projevem veliké odvahy, neboť se člověk nebojí dávat najevo niterné emoce a tím je to i cesta k sebelásce. Pláč může někdy i znamenat to, že se sami sebe zastáváme, když nám někdo ubližuje. Protože, když se tváříme, že nám páchání křivdy na nás jsou lhostejná, tak svému okolí můžeme signalizovat souhlas, že toto jednání je v pořádku a příště si může k nám dovolit více.
Autor článku: Mgr. Petra Jonášová, DiS.