Když partnerskému vztahu vládne dominantní žena 

Přibývá velké množství nefunkčních partnerských vztahů. Často se opakuje stále dokola jeden nefunkční vzorec, kterého si všímám. Jedná se o partnerské vztahy, ve kterých jsou prohozené role. Žena je příliš dominantní, vše určuje a muž je velmi submisivní, většinou se podřizuje ženě. Dochází často k tomu, že ženy jsou chladné, direktivní, netolerantní, o všem rozhodují, všechno určují, potřebují si prosadit své, potřeby svého muže. Často k muži přistupují jako k někomu, kdo je neschopný, spíše ho shazují, neberou ho jako sobě rovného. Muži jsou spíše jemnější, ustupují, podřizují se ženám, jsou v roli sluhů, kteří se snaží dělat pro svou ženu první poslední, protože doufají, že když udělají tohle, ještě támhle to, tak jejich drahá polovička bude konečně šťastná. A bude šťastná? Většinou to tak nebývá, neboť daná žena chce víc a víc zkrátka ,,s jídlem roste chuť ". Žena je víc a víc nespokojená, hledá víc chyb na partnerovi, partner se pak cítí víc nedoceněný a jeho sebevědomí klesá ke dnu. Někdy dojde k tomu, že si pak muž snaží zvýšit sebevědomí jiným způsobem (workoholismem, útěkem do hospody, alkoholismem, milenkou, flirtováním, předváděním se, soupeřením). Žena začíná být více závislá na svém partnerovi, ale neváží si ho. Často mají tyto ženy milence. Tito milenci jim vyhovují na sex a rozptýlení a partner jím slouží jako jistota, která na ně čeká doma a poslušně vykoná, vše, co si jejich,, milovaná" žena přeje. Ani jeden ve vztahu není svobodný a šťastný, ale oba mají často strach z takového vztahu vystoupit, nebo takový vztah zkusit narovnat. Oba se bojí, že ztratí zázemí, jistotu, neboť vzájemně ze vztahu profitují – dodávají si vzájemně falešný pocit jistoty, že tam pro ně někdo je. Ve skutečnosti se o žádnou jistotu nejedná. Jak může být jistota nevěrný partner, nebo partner, který Vás zneužívá? Tento vzor je velmi rozšířený a v Česku vzniklo nesčetně vtipů na nefunkční vztahy:

"Tak jsem slyšel, že jsi se oženil?" "No jo, už mě nebavilo vysedávat po hospodách." "A co teď?" "Teď už mě to zase baví."

Student herectví píše domů: "Už jsem dostal i první roli- hraji 20 let ženatého." Otec mu odepisuje: "Neboj, časem dostaneš i roli s textem."

A takto bychom našli nespočet vtipů. V těchto vztazích si dotyční neváží sami sebe, a pokud si člověk neváží sám sebe, nelze si vážit partnera, protože nevíme, kde jsou naše hranice ve vztazích.

Zdravý vztah

Jistotu může mít člověk sám v sobě, nebo časem ve vztahu, který je založen na opravdové lásce a hlubokém citu, nikoliv potřebách a závislosti. Když člověk zažívá opravdu bezpodmínečnou, svobodnou lásku, kde si může dovolit být sám sebou a takový jaký je i slabý, s neúspěchem, tak se jedná o bezpodmínečnou lásku, která většinou roste a je nižší pravděpodobnost, že Vás partner zradí kvůli tomu, že partner ztratil výhody od Vás.

Pokud jdete do vztahu nezávislí a stabilní, jdete do vztahu, protože to tak dobrovolně chcete, nikoli, protože potřebujete někoho, aby se o Vás postaral. Stabilní člověk si váží svého života, své svobody a většinou by nikdy nepřistoupil na to, že by se podřizoval někomu, koho potřebuje, a nemá k němu city.

V nezdravém vztahu pak tyto ženy s velkým odporem žijí a spí se svým partnerem, jen protože ho nechtějí ztratit a jejich partneři se cítí vyčerpaní ve vztahu, protože nevědí, čím by svou ženu zaujali, aby je konečně měla ráda. Stabilní člověk tohle nedopustí, protože má rád sám sebe a cení si své energie a času, do čeho jej vloží.

Zpátky ke kořenům problému

Pojďme se podívat zpátky do dětství, jak může například výchova tvarovat člověka k těmto vzorcům chování.

Začnu u žen. Jedním principem je rozmazlování, když rodiče vychovávají dcerku jako, když by byla princezna. Holčička je pro rodiče velikou chloubou, všude jí vyvyšují, vše co holčička udělá, je dokonalé. Když holčička pláče, že chce koupit hračku, tak rodiče jí hned vyhoví, když zapláče, že hračka jí nebaví, neboť chce novou, tak rodiče opět jdou a koupí novou. Rodiče si nechávají překračovat hranice a dochází k tomu, že dítě začne určovat pravidla rodičům, místo toho, aby to bylo opačně. Dítě tak získá pocit, že okolí tu je jen pro něho a okolí je určeno k tomu, aby mu sloužilo. Naučí se kopírovat velmi nezdravé vzorce chování, kdy vstřebává do sebe, že je v pořádku, když si rodiče sami sebe neváží a vše dělají pro dítě. Časem se takto začne vztahovat k okolí a v dospělosti k partnerovi. ,,Já jsem někdo a ty se o mě musíš starat." Vzniká tak velká závislost na okolí a neschopnost se postarat sama o sebe. Tyto lidé sice působí silně a ambiciózně, ale většinou jsou ,,silní" díky tomu, že mají okolo sebe lidi, kteří jim posluhují. Těmto ženám často nejde o to, jaký je muž uvnitř, ale o to, jaký benefit jim přináší. Jsou schopny muže vyměnit a nahradit za jiného, který přináší výhodnější benefit.

Dalším negativním výchovným vzorem je příliš tvrdá výchova, kdy dívky zažívají velmi dominantní jednání ze strany otce, nebo matky. Tyto dívky se však dokázaly rodičům vzepřít a jednání si nenechaly líbit, ale došlo k identifikaci s agresorem. Tyto dívky začnou mít potřebu kontroly nad svým okolím. U některých to může být z podvědomého strachu z toho, že by jim opět někdo dominoval, tak začnou dominovat ony samy. Mají doslova strach, že by někdo byl nad nimi. Dovolí si to však v prostředí, kde vycítí slabost z lidí. Lidem, kteří si váží sami sebe, se buď vyhýbají, nebo si k nim nikdy nedovolí to, co si dovolují k submisivním lidem. Je to díky tomu, že uvnitř jsou nejisté.

Vyrovnaný člověk se zdravou sebeúctou se bude chovat ke každému člověku stejně, nebude mít potřebu někoho ponižovat a jinému zas podlézat.

A jak to je u submisivním mužů?

U submisivních mužů mohla být opět tvrdá výchova, ponižování, dodávání pocitu méněcennosti.

,,Jsi neschopný, podívej, tvá ségra je mnohem šikovnější než ty".

,, Když jsi tak neschopný, tak mi aspoň pomoz, podej, přines, udělej za mě to a to".

,,Blbější dítě jsme už mít nemohli"!

,,Už jsi zase udělal chybu"

,, Ach jo, po kom je ten kluk tak nešikovnej".

Místo toho, aby rodiče hocha vedli ke zdravé sebedůvěře, tak do něho vsazují pocit méněcennosti a malý chlapec získává pocit, že musí sloužit svému okolí a lásku si musí zasloužit. Když se stará o okolí, má pocit, že aspoň k něčemu je.

,,Aspoň jsem užitečný."

,,Když dělám věci pro rodiče, tak jsou spokojení, nekřičí na mě, je klid".

Rodiče chlapce věčně kárají a on se snaží udělat cokoliv, aby ho konečně přijímali. Pokud tyhle manipulace neprokoukne, tak si tyto vzorce odnáší do dospělosti a snaží se zavděčit své partnerce.

Většinou v něm zůstává pocit typu,

,,Jsem neschopný, mohu být rád, že ona se mnou vůbec je".

,,Až budu vydělávat víc peněz, začne mě mít ráda".

Tento muž má pocit nedostatečnosti, je s někým s kým není šťastný, nechává se ponižovat, protože v podvědomí je přesvědčen, že je tak hrozný, že by s ním stejně nikdo nebyl a může být rád, že jeho žena s ním vůbec vydrží.

Místo toho, aby v něm rodiče pěstovali zdravou sebelásku, tak si chlapec sám sebe neváží a může žít celý život v iluzi. Kdy díky svým přesvědčením, že nestojí za nic, tak je se ženou, která na něho zbyla, protože si nevěří a nedovolí si jít za svými sny. Dále tu může být u mužů ještě další typ výchovy, který může podrývat sebedůvěru a vytvářet závislost a to je výchova manipulativním rodičem – například citově vydírající matka, která chce mít syna pouze pro sebe, vytváří mu závislost na sobě a nedovolí mu postavit se na vlastní nohy. On tak nemá možnost mít prostor pro své potřeby a pocity. Neboť sloužení matce je přece důkaz ,,lásky" a takhle má přeci fungovat rodina, ve které je ,,láska."

,,Udělej to pro maminku, bude pak šťastná."

,,Jestli odjedeš pryč, dostanu záchvat."

Takto se muž naučí, že potřeby druhých jsou na prvním místě a své potřeby musí přehlížet.

Úskalí submisivních mužů

Největší slabinou těchto mužů je to, že žijí v pocitech, že danou ženu potřebují. Daná žena si je s ním jistá natolik, že nemá potřebu o sebe například pečovat a nepřijde ji trapné, jak se chová – že není soběstačná a nechává svého muže, aby jí sloužil. Je to jako, když máte hypotéku a Váš šéf o tom ví a je si vědom toho, že jste na jeho práci závislí, v tu chvíli děláte vše, co chce šéf, aniž by se u toho červenal. Ztrácíte tak sami sebe, a nemůžete se svobodně projevit. Vždy se jedná o oboustranně závislý vztah – i ten šéf potřebuje poddajného člověka, který bude plnit pokyny. Stejně takto se potřebují vzájemně submisivní a dominantní partner. Nemusíte mít ani hypotéku, stačí, když si nevěříte a máte pocit, že to sami nezvládnete a že někoho potřebujete. Pak dochází k tomu, že dotyčný si diktuje pravidla a submisivní člověk se podřizuje, přitakává, neboť žije v neustálém strachu, že danou osobu, či výhodu ztratí. A takhle to máme i ve vztazích. Pokud je člověk vnitřně nestabilní a někoho potřebuje, tak dotyčný protějšek to cítí a se submisivním člověkem si doslova dělá, co chce. Princip tkví v tom, že se potřebuje opírat o někoho a neopírá se o sebe. Základ pro zdravý vztah je, umět se opřít o sebe a nikoho nepotřebujete. Je to asi jako, když člověk přijde na pohovor, nemá hypotéku, je si vědom, že umí pracovat a ve světě se neztratí, tak úplně v klidu dokáže říct novému zaměstnavateli, že mu něco nevyhovuje, nebo dovede odmítnout práci, která mu nevyhovuje, nebo si dovede stanovit podmínky, za kterých bude pracovat. Je v klidu, neboť vychází ze svého pevného středu - je vyrovnaný a není na nikom závislý, nikoho nepotřebuje. Vše se pak stává dobrovolné a veselejší, jako je to i ve vztazích.

Co může pomáhat, když je člověk v nezdravém vztahu?

Velmi důležitou součástí proměny je prozřít, uvědomit si, jak člověk žije, dokázat pojmenovat svůj problém, uvědomit si svou sebehodnotu – tento krok je základní, neboť nevědomost je něco, co nás činí nesvobodnými a bez uvědomění je těžké se posunout dál. Práce na sebedůvěře může někdy trvat dlouhou dobu, někdy s tím může pomoct zkušený terapeut. Dalším krokem ke svobodě je postupně přestávat být závislý na partnerovi. Dokázat si představit i to, že zvládnete život i bez partnera. Vztah má pak jinou dynamiku, když jste s partnerem dobrovolně a jste s ním rádi, než když jste s partnerem jen proto, že si nevěříte, nevážíte si sami sebe a jste s ním, jen aby, jste nebyli sami.

Pokud jeden z partnerů, nebo oba partneři mají zájem na tom narovnat vztah, tak pomáhá komunikace – dávat si vzájemně prostor pro to, aby každý mohl svobodně říct, co potřebuje a upřímně si říct narovinu, co Vám ve vztahu nedělá dobře. Někdy je partner tak dominantní, že je už potřeba partnerské spory řešit například na párové terapii, kde jsou další terapeuti, nebo terapeut a dominantní partner si nedovolí zasahovat do hranic submisivního partnera před dalšími osobami. Doma si to totiž dovolí, neboť submisivní člověk se sám sebe málokdy zastane. Je potřeba dávat si prostor a svobodně vyjádřit své potřeby. Někdy se však stane, že jednomu vztah už nevyhovuje, bude chtít změnu, ale dominantní partner většinou o změnu nestojí, neboť mu vyhovuje mít sluhu. Zde je důležité začít si vážit sám sebe, přestat se bát, že přijdete o partnera a začít se vymezovat. Buď dojde ke změně k lepšímu, nebo se nezdravý vztah rozpadne. Jsou však lidé, kteří v nezdravém vztahu setrvávají celý život, stojí to však energii, nesvobodu, nespokojenost a někdy i promarněný život. ,,Já to s ním už nějak doklepu".

Nestojí spíše za to být svobodný ve vztahu a šťastný? Musíme každý však začít od sebe. Odvíjí se to od naší sebeúcty.

Autor článku: Mgr. Petra Jonášová, DiS.