Jak pracovat s emocemi

Pod emocemi si můžeme představit širokou škálu pocitů, jako je radost, smutek, pláč, zahořklost, vnitřní bolest, hněv, strach, odpor...

Proč je vlastně důležité emoce dávat najevo?

Pro prevenci své vnitřní spokojenosti a zachování si plnohodnotného duševního zdraví je velmi důležité nenechávat v sobě emoce, ale naopak je ventilovat.

Důsledkem potlačování emocí bývá uzavírání se do sebe, vnitřní nespokojenost. Nejsme pak spokojeni sami se sebou, protože potlačujeme své pravé já, což většinou vnitřně cítíme a má to za následek postupné snižování sebevědomí, frustraci a s tím i podřizování se svému okolí. Časem se mohou vypěstovat úzkosti a sociální fóbie, kdy se jedinec začne vyhýbat sociálním situacím, protože má strach říkat, co doopravdy cítí. Lidé pak často mívají strach z toho, že jim někdo překročí hranici a oni se nedokáží ubránit. Často cítí bezmoc, že jsou vydáni napospas druhým, pak se raději vyhýbají ostatním a uzavírají se před světem. Někdy může docházet k sebepoškozování, kdy se daná osoba začne trestat a obracet hněv vůči sobě, protože si může například vyčítat, že nezareagovala, tak, jak by chtěla, ale podle toho, co očekává okolí. Někteří lidé pak mohou nahromaděnou frustraci a vztek z potlačování svých potřeb a emocí obracet agresi vůči okolí. Ventilování emocí je také důležité z hlediska čitelnosti pro okolí. Pokud dáváte najevo, to, co prožíváte, jste pro své okolí čitelní a lidé zhruba tuší, co od Vás mohou očekávat. Zároveň je snazší komunikace. Ostatní berou na vědomí Vaše potřeby a podle toho se mohou zařídit. Pokud Vám na někom něco vadí, ale usmíváte se na něho, tak pro něho nejste čitelní a druhý Vás načítá tak, jako že je všechno v pořádku. Díky tomu dělá dál věci, které Vám vadí a ve Vás může růst averze vůči druhému člověku. Ventilování emocí je důležité také proto, abychom předešli konfliktům a domněnkám.

• A jak vlastně dochází k tomu, že hodně lidí neumí ventilovat emoce?

S emocemi umějí často nejlépe zacházet malé děti, které jsou bezprostřední. Pokud je něco trápí, začnou plakat, pokud mají radost, smějí se. Emoce se rychle střídají a za krátkou dobu si nevzpomenou, že před chvílí plakali. Dávají nám jasně najevo, co se v nich odehrává. Je to tím, že jim ještě nevládne rozum, neřeší, co si o nich druzí pomyslí, jak budou vypadat, když udělají to, nebo ono. Pokud se vyvíjejí správně a mají okolo sebe zdravé, přijímající okolí, mají většinou automaticky vybudovanou zdravou sebelásku a sebedůvěru.

Bohužel však nesprávnou výchovou, či vlivem okolního světa často dochází k tomu, že děti se naučí řešit to, jak budou vypadat před druhými, nebo se musí nějak chovat, aby je rodiče a jejich okolí přijímalo a může začít docházet k potlačování emocí. Neboť například pláč, vztek a další podobné emoce mohou být považovány za neadekvátní a nepohodlné pro rodiče. Někdy při pláči rodiče říkají dětem: ,,neřvi", ,,já ti dám, abys měl/a důvod řvát". Děti se naučí potlačovat emoce, aby byly hodné holčičky a chlapečci pro své rodiče. Dochází tak k potlačování sebe samých a dítě přestává být autentické, začíná se učit hrát různé role, například v rámci přežití, dále se může naučit kalkulovat, aby se mu dostalo to, co potřebuje, tak aby se naučilo přežít v tomto světě.

Jako dospělý jedinec má pak z dětství naučeno potlačovat své emoce. Motivy pro potlačování emocí mohou být různé. Nejčastějším motivem bývá strach z toho, jak budeme vypadat před ostatními, co si o nás druzí pomyslí, když řekneme jiný názor, než mají oni. Z toho může vyplývat strach z vyloučení z nějaké skupiny, nebo strach z nepřijetí, z odmítnutí druhými. Obavy z toho, že si na nás budou druzí ukazovat jako na černou ovci, protože nejdeme s davem atd.

Co to vlastně znamená ublížit druhým?

Při práci s emocemi je důležité nacházet i balanc, aby při ventilaci emocí nedošlo k ublížení druhým lidem. Někdy se může stát, že když se naučíte mluvit o svých potřebách, ventilovat emoce, tak je to pro Vás něco nového, co se učíte si osvojit a může dojít k tomu, že se Vaše chování dostane do opačného pólu - agrese. Pokud se začnete chovat agresivně, tak okolí tím značně trpí.

Příklady:

• Nevnímání potřeb druhých, prosazování pouze svých potřeb
• Neschopnost vyhodnotit situaci a adekvátně reagovat na druhé (to se často děje u osob, které byly například ponižované v dětství a učí se prosazovat)
• Neumožnění prostoru pro druhé - nenaslouchání druhým
• Zvyšování tónu hlasu na druhé a hrubé vyjadřování
• Impulzivní chování vůči druhým, v případě, kdy to není na místě.
• Absence empatie k okolí

Jak najdeme hranici mezi bezohledností a snahou všechny potěšit, či nikoho nenaštvat?

Je důležité se naučit korigovat své emoce. Pokud jste se delší dobu druhým lidem podřizovali a potlačovali jste své pocity, upozadili sami sebe, může se u Vás probouzet impulzivita, agrese, neboť, jste byli zvyklí potlačovat vztek. Také se můžete cítit v roli oběti, být ukřivděni, že Vám druzí překračují hranici. Důležité je:

• Uvědomit si, že jsme druhým do teď nenastavili dostatečné hranice, že nepříjemné události jsme si tím vytvořili my sami, neboť jsme tohle všechno druhým dovolili pouze my sami.
• Naučit se odmítat druhé v klidu bez impulzivity
• Dalším krokem je uvědomovat si svá práva - naučit se být ASERTIVNÍ

- máte právo nesouhlasit

- máte právo říkat ne

- máte právo změnit názor

- máte právo být sami sebou

• Myslet na to, aby Vám v tom bylo dobře, ale zároveň, aby to nepoškozovalo druhé osoby. To znamená vymezit se, ale nepřekročit hranici druhého člověka. Nebýt bezohledný - brát ohledy na druhé, respektovat jejich názory, postoje - ale neznamená to, že musíte souhlasit.
• Dávat druhým prostor pro vyjádření, a pokud nesouhlasíme, nemusíme se podřizovat, stačí dát prostor a respektovat názor druhého.

Každému se nelze zavděčit. Není možné zvládat všechno a uspokojit potřeby každého člověka. Je velmi důležité se chránit, neboť zdraví máte pouze jedno.

Jak taková komunikace a projevování emocí může
vypadat?

Lidé mezi sebou komunikují verbálně i neverbálně. Díky tomu, že do svého okolí vysíláme frustraci, neklid, protože dostatečně nekomunikujeme. Ostatní lidé mohou Vaše pocity neklidu podvědomě zachytit a mohou k Vám cítit nedůvěru, což může časem vygradovat v konflikt, odcizení, nebo později ztrátu blízkého člověka, či potenciálního kamaráda, přítele. První kroky, které můžete učinit je:

• Opustit roli oběti. Hodně lidí se může cítit v roli oběti a často pocity bezmoci promítají do svého okolí, to se může projevovat obviňováním svého okolí:

,,Ty můžeš za to, že mi je špatně."

,,Ty mi překračuješ hranice."

,,Já jsem chudák"!

Postupem času zapomínají na to, že tento začarovaný kruh mohou změnit jen oni sami, nikdo jiný. Tento stav bych přirovnala k princezně, která je zakletá ve věži a čeká, až přijde princ, který jí osvobodí. Osvobodit se však můžeme pouze my sami.

• Důležitým krokem je převzít zodpovědnost sami za sebe, uvědomit si, že jsme to právě my samy, kdo problém vytváří a přiživuje.

,,Svobodně mohu vyjádřit nesouhlas."

,, Jsem odpovědná za to, co se mi v životě děje."

,, Své hranice si určuji pouze já, nikdo jiný."

,, Jsem svobodný člověk a mohu vyjadřovat své potřeby."

,, Já jsem to všechno na sobě dopustil/a."

• Dát si prostor pro zklidnění emocí - jestliže pociťujete agresi vůči druhému, zkuste si dopřát čas pro zklidnění a pak se zkuste v klidu asertivně vyjádřit.
• Vystoupit z komfortní zóny a začít se učit komunikovat se svým okolím.

- Začít asertivně dávat najevo, co cítíte, co si myslíte. Může Vám pomoct:

- absolvovat kurz asertivity

- přečíst si knihu o asertivitě

- zajít k terapeutovi, který Vám bude sympatický, někdo to může zvládnout i sám. Někteří terapeuti pomáhají klientům přehrávat role, kde si můžete nacvičit komunikaci, asertivní jednání, řešení konfliktů a projevování emocí.

Ze začátku to může být velmi těžké, neboť se učíme dělat něco, na co nejsme zvyklý. Lidský mozek má sklony k lenosti a raději zabíhá do starých vzorců chování a k pohodlnosti (například vyhnout se konfliktu). Učení nových vzorců může být zpočátku těžké, než si náš mozek přivykne na změnu. Pokud však vydržíme, bude to snazší a snazší. Jednoho dne dojde k přepsání starého vzorce chování a nový návyk bude zautomatizován. Je důležité naučit se ovládat mozek, ukázat mu, že šéf jste Vy. Aby mozek neovládal Vás, ale Vy jeho.

Jestliže vyjdete z komfortní zóny, začnete překonávat Váš strach a začnete se učit lidem říkat, co chcete, co nechcete, co se Vám líbí, co se Vám nelíbí a co cítíte, začnete jim tím dávat najevo, kdo jste a začnete být pro ně čitelnější. Díky tomu, můžete dostávat od okolního světa to, co potřebujete. Lidé s Vámi budou podle toho jednat. Mohou se narovnat některé vztahy, zároveň se z Vašeho života mohou vyselektovat lidé, kteří z Vás vysávali energii. Nebo naopak Vám do života přijdou noví lidé, se kterými si budete více rozumět. Díky tomu, že se naučíte ventilovat emoce, tak se můžete cítit spokojenější, klidnější, vyrovnanější a sebevědomější.

Pokud jste dosud například každému vyhověli, protože bylo těžké vyjádřit nesouhlas, tak lidé, kteří byli zvyklí na Váš přístup, mohou vyvíjet na Vás nátlak, mohou se hněvat, citově Vás vydírat, neboť byli na něco zvyklí a nyní se jim to nedostává. Tento nátlak ve Vás opět může vyvolat pocity viny, úzkost a tendence se vrátit do starých kolejí.

Když dojde na tuto fázi, doporučuji Vám mít vedle sebe někoho, komu na Vás záleží (blízká osoba, psychoterapeut apod.), kdo bude při Vás a bude Vás podporovat, povzbuzovat na Vaší cestě k sobě a ke svobodě. Ten, komu na Vás záleží a nic od Vás nepotřebuje, Vám bude přát štěstí a nebude chtít, aby jste dělali otroky druhým. Lidé, kteří Vás citově vydírají z důvodu, že nedostávají od Vás to, co potřebují, tak jim spíše záleží na sobě, než na Vás. Zdravé vztahy jsou založeny na důvěře, svobodě, nikoli na nátlaku a na sloužení druhým lidem.
Ve zdravém vztahu od nás protějšek nic neočekává, je rád, že prostě jen tak jste.

Autor článku: Petra Jonášová